Deep Purple
Afterparty s Deep Purple, 8-10-2006, ČEZ Aréna, Ostrava-VítkoviceSešli jsme se (Gábi, Jiřka, Kačka, Ríša a Zdeněk) po půl osmé večer. Propustky v obálce do backstage byly v pokladně na Zdeňkovo jméno, jak slíbila Shell (sektretářka Iana Gillana). Přes všechny předpovědi, že koncert nebude vyprodán, byla hala plná a prakticky se nedalo najít místo k sezení. Předkapela Votchi byla zajímavá a hrála, svůj flétnou podporovaný, gotický metal rock (úžasný zpěvák, silné melodické refrény). Kolem 21:00 nastoupili Deep Purple a spustili nekompromisně v čele s Ianem Gillanem v neuvěřitelné hlasové kondici (slavná Into The Fire s pověstnými ječáky byla k nerozeznání od originálu z roku 1970). Z nové alba Rapture zazněly pouze 3 skladby, jinak zbytek repertoáru byl průřezem jejich klasického katalogu (Highway Star, Strange Kind of Woman, Fireball, Perfect Strangers, When A Blind Man Cries atd). Atmosféra byla vynikající, což Ian Gillan často nadšené komentoval slovy: „Fantastic! Super!“ Jako poslední zazněla nejslavnější Smoke On The Water. Přídavky byly, Hush a Black Night. K vrcholům večera patřily mimo jiné také instrumentální extempore Steve Morse a Dona Aireyho, který dostal halu, když začal hrát ve svém bravurním improvizovaném vstupu začátek Smetanovy Vltavy a přešel do českých lidovek a jejich vrcholem byla pecka Okolo Frýdku.
Po koncertu jsme sledovali zpoza pódia horolezecko-akrobatické výkony party bourající aparaturu, rampy a pódium. Nějakým stylem (spíš v důsledku naprosto neinformované strážní služby, kterou očividně nikdo nepoučil, jak organizovat afterparty, jsme se dostali až k šatnám Deep Purple. Najednou se otevřely jedny dveře, vyšel Don Airey a na Zdeňkův pozdrav „Hi!“, mu foukl přátelsky kouř do obličeje, aby zmizel ve druhých dveřích. Anglická děvčata z doprovodu nás poprosila o strpení 30 minut, a tak jsme se vrátili pozorovat demontáž aparatury. Po půlhodince pro nás přišla ochranka, zkontrolovala, zda máme všichni nalepeny látkové propustky na oděvech a odvedla nás zpět na chodbu k šatnám.
První přišel Roger Glover s láhvovou třetinkou Plzně v ruce a s úsměvem na tváři. Zdeněk mu podal ruku a Roger se zastavil u naši pětice, spočítal nás a řekl se smíchem: „Vy tady můžete zůstat, ostatní můžou odejít!“
Roger by si očividně rád popovídal a ptal se jestli není mezi námi někdo, kdo umí anglicky. Aby nějak rozproudil debatu, jednoho mládence se zeptal, jak se sem dostal (myslel tím, zda před Rádio Hey, například), načež tento vtipně odpověděl, že autobusem. Zdeňka se taky ptal, a ten už poučen předchozí výměnou, mu řekl o tom, že překládá pro Iana Gillana jeho webové stránky a současně se ho zeptal na pár věcí (nejedná se o přesný přepis, ale o mozaiku útržků, které nám zůstaly v paměti):
Z: „Rogere, jaká je tvá nejoblíbenější baskytara, je to Rickenbacker?“
RG: „Rickenbacker je o nostalgii, je tom můj původní nástroj. Používám ho ve Smoku. Jinak hraji na basu od jednoho malého francouzského výrobce Vigier. Myslím si, že člověk by se měl v určité etapě rozhodnout pro jednu basu a té se držet.“
Z: „A co struny, jaké používáš?“
RG nejprve nechápal, proč se Zdeněk ptá na struny, až když mu Gábi řekla, že máme vlastní kapelu a hrajeme i věci od DP, tak se rozpovídal.
RG: „Nevím. Fakt nevím. Mě je to úplně jedno. Buď je dobrá, nebo ne. Když mi vyhovují, tak na ně hraji, dokud nějaké nepraskne. Myslím ale, že teď používám struny značky Piccato.“ VIDEO
Z: „Včera Košice, dnes Ostrava, zítra Varšava. To je dost únavné, co?“
RG: „No, a to spíme v autobuse. Máme tam sice lůžkovou úpravu, takové kóje. Ale furt někdo chodí a třese
s tebou a říká vstávej. A to se děje co 3 vteřiny (smích).“
RG ke Gábi:
„To je zajímavé. Před lety si nosili lidi hlavně věci na podepsání. Teď každý chodí s foťákem.“
Gábi: „Jo, tak se mi, prosím, podepiš tady na lístek.“ VIDEO
Mezitím se objevil Steve Morse. Ríša si při podepisování vstupenky všiml, že Steve je levák a ptá se:
R: „Jsi levák a hraješ pravorukou kytaru? Jak je to možné? Já jsem taky levák, ale hraji levorukou!“
SM: „Prostě hraji tak, jak mi to přišlo přirozené.U klavíru taky nepřemýšlíš o tom, že není pro levorukého hráče a auto řídíš stejně tak bez ohledu na to, jestli jsi levák nebo pravák. Lidi si přeci rozumí bez ohledu na jakoukoliv odlišnost.“
Zdeněk se ho zeptal na následující:
Z: „Jaké používáš struny?“
SM: „S nejtenčí strunou 10.“
Z: „Ernie Ball?“
SM: „Jasně.“
Z: „Jakou máš tloušťku trsátka?“
S. začal hledat nějaké po kapsách, ale všechna, jak jsme viděli, vyházel na lidi v aréně po koncertu.
SM: „Nemám ponětí. Je to určitě „heavy“, ale přesnou tloušťku neznám.“
Mezitím nám ochranka oznamuje, že zřejmě už nikdo z kapely nepřijde, což nás, hlavně kvůli Ianu Gillanovi, trochu mrzelo. Zdeněk říká Steveovi Morseovi:
Z: „Oni už opravdu nejsou? Je to možné, že opravdu už nikdo nepřijde?“
SM: „Víš, já nevím, my spolu na šatně nejsme. Často se ale stává, že když někteří jsou hodně unaveni, tak na
afterparty nepřijdou.“
Z: „To je škoda. Nemohl bys říct Ianovi, že je tu jeho překladatel stránek a že jsem dostal od něj propustky?“
SM: „Ale, kterýho Iana myslíš? Jsou tady celkem 3.“
Z: „Gillana“.
SM: „Hm, zkusím.“
Roger se Stevem se loučí a odcházejí. Roger, když míjel Zdeňka, tak ho přátelsky plácnul po rameni.
Ochranka nám naznačuje, že máme jít. Tak se otáčíme, a když už jsme skoro za rohem. Ozve se anglicky: „Kam utíkáte?“ Don Airey. Následuje obligátní společné focení a podepisování vstupenek. Když Don odejde, a my zase bezradně přešlapujeme a přemýšlíme „počkat nebo jít?“, objeví se zpoza rohu na první pohled nenápadný muž v teplákové soupravě s batůžkem na zádech. Ian Gillan. Očividně unavený a vysílený, trochu pohrblý po těžkém koncertě, kde ze sebe vydával opravdu všechno. Zdeněk se k němu přitočil, když Ian někomu něco podepisoval a říká: „Ahoj Iane, já jsem Zdeněk z Tvého Caramba týmu.“ Ian se chvíli zamyslel a podíval se Zdeňkovi do oči a říká: „Děkuji ti za všechno, co pro mě děláš.“ A zase vír fotokamer a podepisování. Na Ianovi je očividně vidět, že je vyčerpaný, že sice chce vyhovět každému s podpisem a focením, ale do žádných hovorů se pouštět už nechce. My jsme však byli i tak šťastni. Ian Paice se neobjevil. Zřejmě ho v baru urgentně čekal Jack Daniels (jak o něm říká Ian Gillan někde na svých stránkách).
Recenze koncertu, Právo, 8. Října, 2006
Karvinsko, 31. Října, 2006
Setlist koncertu (jak si ho pamatujeme):
Pictures of Home
Things I Never Said
Into the Fire
Wrong Man
Rapture of The Deep
Strange Kind Of Woman
Fireball
When a Blind Man Cries
Lazy
Perfect Strangers
Space Truckin’
Highway Star
Smoke on the Water
Black Night
Hush
Hlavní stránka Band Repertoár Fotogalerie Kontakt Koncerty